Jak ses dostal ke sportu?
Ke sportu jsem se dostal už jako malý kluk, kdy jsem začal navštěvovat Sokol v Praze Libni. Tady jsem dostal výborný základ gymnastiky, který se mi ještě dnes velmi hodí. Také jsme zde provozovali atletiku a postupem času jsem zjistil, že mi to celkem jde, a tak jsem se rozhodl jít na sportovní školu ZŠ Jeseniovu. Tak začala moje atletická kariéra...
Které všechny sporty jsi dělal?
Jak jsem již zmínil, dělal jsem gymnastiku. Asi rok a půl jsem hrál závodně ping pong.
Co to je vlastně desetiboj?Desetiboj je stoprocentně nejtěžší atletická disciplína. Nestačí být dobrý v jedné disciplíně, ale rovnou v deseti. Jak s oblibou říká můj trenér "Desetiboj je deset průměrných disciplín." A je tomu tak. Není možné, aby byl atlet skvělý ve všech deseti disciplínách. Každý má nějaké ty slabiny. Desetibojem by správně měl začínat každý atlet, aby dostal základ od všech disciplín. Většinou se stane, že člověk má excelentní například překážky, ale velmi slabé vrhy. A tak je jasné, že z něj bude překážkář, a ne vícebojař. U mě se neobjevila žádná disciplína, ve který bych vyčníval, proto jsem zůstal u desetiboje.
Desetiboj se skládá z deseti disciplín:
1.den
Běh na 100 metrů
skok do dálky
vrh koulí
skok do výšky (závodníci přeskakují horizontální laťku umístěnou na stojanu)
běh na 400 metrů (nejdelší atletický sprint)
2.den
Běh na 110 metrů překážek
hod diskem
tyčka (skok o tyči)
hod oštěpem
běh na 1500 metrů
Toto složení disciplín přes skoky, vrhy a běhy prověří komplexnost závodníka. Není to vůbec jednoduché umět všech deset disciplín a prosadit se v široké konkurenci.
Cílem desetiboje je mít na konci co největší počet bodů za jednotlivé provedené výkony. Můj nejlepší výkon je dorostenecký součet 6058 bodů. Tímto výkonem jsem se zařadil na 2. nejlepší místo v českých tabulkách za rok 2013.
Čemu se ještě věnuješ kromě desetiboje?
Kromě desetiboje se poslední dva roky intenzivně věnuji skoku o tyči, ve kterém se mi už podařilo získat bronzovou medaili na Mistrovství České republiky.
Jak ses dostal ke skoku o tyči?
Oslovil mě reprezentační trenér Pavel Beran jako staršího žáka. Pod jeho křídly jsem se za rok zlepšil o 50 cm. A další o rok později jsem se dostal na výšku 420 cm, což je o metr více, než mě začal trénovat.Jak je to s vybavením k tomuto sportu?
Jsou s tím spojeny náklady – např. cena jedné tyče se pohybuje kolem 10000 Kč.
Máš své sponzory?
Zatím ne, neměl jsem čas se tomu věnovat. Ale rád je přivítám.:-)
Jak často máte tréninky?
Tréninky mám 5x týdně zhruba po dvou a půl hodinách. V sobotu chodím běhat na udržení kondice cca 30 až 50 minut. V jarní a podzimní přípravě tréninky i dvoufázové. To se může vyšplhat i na 8 až 10 tréninků týdně. Plus jezdíme 5x až 6x za rok na soustředění, které trvá týden nebo dva.Jak zvládáš nezdary?
Nezdary zvládám poměrně dobře. Tedy alespoň si to myslím.:-) Už se mi několikrát stalo, že jsem nepodal takový výkon, jaký bych měl. Nebo jsem se zranil, a byl jsem několik měsíců mimo. Ale vždy jsem si řekl, že je to jenom sport a že takových nezdarů ještě bude. Kdybych se měl zabývat každým neúspěchem, tak nedělám nic jiného. Navíc mohou se stát mnohem horší věci, než nějaký nezdar ve sportu. A tak jsem rád, že můžu sportovat a že mě to baví.
Jak si udržuješ fyzičku?
Fyzičku si udržuju jak kdy. Správně bych měl každou sobotu jít běhat alespoň na tu půlhodinku, ale ne vždy se mi chce. Ale jinak se udržuji samozřejmě pravidelným tréninkem, občas chodím plavat nebo s kamarády si zahrát fotbal. V létě volejbal, takže pohybu mám stále dost. Někdy jsem opravdu rád, že mám volný víkend a nemusím vůbec nic dělat.Jak u toho zvládáš učivo do školy?
To je trošku problém. Přes rok jsem až dva a půl měsíce pryč ze školy kvůli soustředěním, závodům a tréninkům. Dost toho tedy zameškám. Snažím se to zvládat, jak se dá. Většinou se nechávám před odjezdem vyzkoušet z různých předmětů, abych se pak po příjezdu nemusel stresovat doháněním restů. Naštěstí mi na naší škole vycházejí vstříc vesměs všichni vyučující, a tak se to dá zvládnout, i když občas je to dost náročné.Tvé motto?
Možná se to nezdá, ale jsem dost líný. Jsem zastáncem teorie: „Co můžeš udělat dnes, odlož na pozítří a máš dva dny volno.“ :-)Tvé sny?
Tak asi u jakéhokoliv sportovce je mým snem dostat se na olympiádu. Je to strašně těžké, a tak se pro to budu snažit udělat maximum. V současné době je pro mě trochu reálnější cíl dostat se na Mistrovství Evropy juniorů v roce 2015.
Tvůj vzor?
Můj vzor je francouzský tyčkař a nyní i světový rekordman Renaud Lavillenie. Jednak se mi líbi jeho technika a také jeho povaha. Ačkoliv je to veleúspěšný sportovec, tak to nedává nijak najevo. Je velmi skromný a přátelský. A to se mi velice líbí a hodně to oceňuji u takto úspěšných sportovců, kterých není mnoho.
Jak relaxuješ? A jak trávíš volný čas?
Nejcasteji relaxuju u televize nebo u mobilu,☺☺ což mi okolí dost často vyčítá. Ale občas jak už jsem se zmínil, občas toho mám dost, tak jsem rád, že si můžu odpočinout a odreagovat se od denního stereotypu. Také se snažím chodit do sauny, kterou máme k dispozici v zázemí našeho klubu. Snažím se hodně protahovat před i po trénincích. Začal jsem od podzimu užívat i doplňky stravy, abych předešel nemocem a zraněním. Volného času mám opravdu málo, a tak ho trávím s rodinou nebo kamarády.
Dostal ses díky sportu i do zahraničí?
Samozřejmě. A jsem za to strašně rád. Díky soustředěním jsem se dostal do Španělska a Itálie. Byl jsem na závodech v Rakousku. V září se chystáme jen na Mistrovství Evropy družstev do španělského Castellonu.
Jakých závodů se účastníš?
Účastním se velkého množství závodů. Jak veřejných, které slouží jako rozzávodění před sezónou, tak krajských soutěží. Také poslední dva roky hostuji za republiková družstva jako výpomoc v 1. a 2. lize mužů. Samozřejmostí jsou vrcholy sezóny jako přebory Prahy, tak mistrovství republiky jednotlivců i ve vícebojích.
Tvůj největší úspěch?
Moje asi největší úspěchy jsou medaile z Mistrovství ČR v tyči 3. Místo, pak také 3. Místo v desetiboji. A zlatá medaile ze štafety 4x400 metrů. Také považuji za úspěch, že jsem byl nominován na mezinárodní meeting v rakouském Schwechatu.
Podporuje tě rodina? Jak?
Rodina mě podporuje hrozně moc. Bez ní bych sport nezvládal. Podporuje mě jednak psychicky, tak hlavně finančně. Asi nejvíce mě podporuje moje mamka. Vozí mě na závody, občas i na tréninky, samozřejmě mě živí. A přiznávám, že to není vůbec jednoduché. Také sestra s tátou. Oba jsou nadšení fotografové, a tak máme spoustu krásných fotek. Čeho si také vážím, je zájem mých prarodičů a již výše zmíněných lidí. Skoro na veškeré důležité závody jezdí se mnou a podporují mě tam, fandí mi, což mi kolikrát nesmírně pomůže, hlavně psychicky.
Oblíbená hudba a film?
Oblíbená hudba – té mám strašně moc. Od moderní pop music až po české umělce jako Tomáš Klus. Mám rád i rock jako Linkin Park. Dá se říct, že poslouchám všechno, co se mi líbí. Co vyloženě nesnáším je metal a podobné žánry. To fakt nesnáším.
Z filmů mám nejraději Vlka z Wall Street. Mám rád filmy s J.G Lewittem – hlavně akční a dobrodružné. Naopak nemůžu vystát romantické komedie, i když občas je zvolím jako odreagování. Nemusím u toho přemýšlet a prostě jen odpočívám.