Míšu znám už hodně dlouho - ještě jako školačku. Vždy, když jsem chtěla, aby nějakou akci okořenila svým zpěvem, tak ochotně souhlasila. Teď už je z ní velká slečna, která pendluje mezi divadlem, tanečním parketem a akcemi, kde zpívá. Pro mě je to pořád prostě ta "stará Míša", v dobrém myšleno. :-) A jsem moc ráda, že si udělala na mé otázky čas.
Jak dlouho zpíváš, Míšo?
Ve 4 letech si mě vybrali ve školce do přípravky a začala jsem zpívat a hrát na klavír a flétnu.
Jinak už jsem si zpívala i před tím. :)
Kdo tě ke zpěvu v dětství vedl?
Moje rodina. Rodiče jsou hudebníci, takže hudba byla jasná volba. Zpívalo se a hrálo se na hudební nástroje skoro pořád. Dokonce spolu rodiče i vystupovali, tak jsem s nimi chodila zpívat.
Kde tě můžeme vidět, respektive slyšet?
Momentálně mě můžete vidět i slyšet v divadle Semafor ve hře Mam'zelle Nitouche a Kam se poděla Valérie?
A nebo nově v Aquapalace Praha-Čestlice, kde moderuji programy pro děti.
Jak se jmenují akce pro děti, které moderuješ?
Názvy akcí se odvíjí od jednotlivých témat. Jsou to animace pro děti, takže tam probíhají hodně soutěže a vystoupení. Každý víkend tam máme nějaký program. O letních a zimních prázdninách a o svátcích probíhají animace každý den.
Momentálně ještě studuješ, je to tak?
Ano studuji. Jsem v 6.ročníku Pražské konzervatoře, obor populární zpěv.
Čeká mě absolutorium, v květnu máme Absolventský koncert a v červnu teorii a obhajobu diplomové práce.
Ale chtěla bych studovat dál, tak zkouším štěstí na vysoké škole.
Hraješ i na nějaký hudební nástroj?
Na konzervatoři jsem měla povinný klavír, na který jsem už začala hrát ve školce,
a pak jsem ještě pokračovala na základní umělecké škole, ale ta mě od klavíru odradila, tak jsem přestala hrát a vrátila se k němu, právě až na konzervatoři. A k němu jsem si ještě přibrala jako nepovinný nástroj bicí, na který jsem chodila 3 roky a dal mi velké základy.
Jinak jsem se ještě učila jako samouk na kytaru, protože na ní hrál táta, tak mě to vždycky lákalo.
Pokud vím, tak i tančíš? Jak to začalo? Kde vystupujete? Jak často trénujete?
Vždy jsem chtěla tančit, ale pořád jsem na to nebyla schopná najít čas. Až jednou jsem se prostě sebrala, a šla jsem zkusit nábor do Danceway, kterou vede Adéla Bůčková. Tréninky jsou 3x týdně a v období soutěží přibývají podle potřeby. Ale dřina pak stojí za to, protože už jsme získali několik ocenění.
Teď už ale netančim. V červenci loňského roku se mi stal úraz s kotníkem, od té doby jsem stále v léčení, a bohužel úraz je trvalý. Ale pokud to bude možné, tak bych se k tomu chtěla někdy vrátit, protože mně to chybí.
Máš také někdy čas?
Mám. Dokážu si ho udělat. Dokonce i když začnu mít pocit že je toho opravdu hodně, tak si to sepíši na papír, a tím si udělám takový řád. Pak mám zase pocit, že mám spoustu času.
Vím, že v této branži je dosti těžké se prosadit. Konkurence je veliká. Jak zvládáš neúspěchy?
Beru to tak, že neúspěchy jsou další krůček k úspěchu a že má člověk na sobě neustále makat. Ale samozřejmě někdy mě to ten den ovlivní.
Tvé úspěchy?
Mezi můj největší úspěch považuji to, že jsem se dostala na konzervatoř, protože pro mě to byla jasná volba a vlastně jsem nic jiného, ani za školu vybranou neměla, a sen se splnil....
Jinak jsou samozřejmě ještě jiné věci, které mně udělaly v životě radost, ale asi je stále neberu za můj největší úspěch.
Tvá inspirace?
Inspirace za mnou přicházejí volně z různých koutků, míst, či lidí, co jsou kolem mě.
A já se s nimi snažím naložit, jak nejlíp to jde.
Oblíbený song, který zpíváš?
Ráda zpívám Černou Jessie, ta mě většinou napadne, když přemýšlím o tom, co bych mohla zpívat.
Ale těch písní je víc, protože každá písnička, co jsem zpívala, či zpívám s sebou nese vzpomínky, které jsem zažila.
Oblíbený film?
Jeden si vybrat neumím. Mám ráda dobré komedie, ráda se směju, ale také záhadné a přemýšlivé filmy s nějakou myšlenkou, které v nás mají něco zanechat, například film Podivuhodný případ Benjamina Buttona a nebo teď nově film Rivalové.
Oblíbená kniha?
Malý princ, Petra a Luci a Půlnoční deník
Tvé další koníčky?
Koníčků mám hodně, ráda fotografuji, tancuji a mám ráda zvířata, jen se jim bohužel nevěnuji tak, jak bych chtěla.
I když je pravda, že má práce je také mým koníčkem, protože mě to baví a je to pro mě určité odreagování.
Každý má své dny, ale třeba do Semaforu chodím s radostí, protože vím, že se tam vždy zasměji a jdu do rodinného prostředí. A Aquapalace je sice pro mě úplná novinka, ale naprosto se tam vždy vyřádim a užiji plno zábavy.
Jak relaxuješ?
Nejlíp se cítím v přírodě. Je nádherná, je tam klid a cítím se v ní být volná.
Ale nejradši jsem u vody, ke které si sednu, jen na ni koukám a můžu u ní prosedět klidně hodiny.
Dokáže mě totiž vždy uklidnit, voda si plyne a mě od všeho oprostit.
Tvé sny?
Sny se mění a já už jich za tu dobu měla hodně a neustále si dávám nové a nové cíle.
Ale jeden z hlavních snů je, doufat, že někdy přijde to správné potvrzení za to, co dělám...