Zkoušeli jste někdy něco napsat? Nebo jste o tom uvažovali? Já ano. Kdysi jsem cestovala tři měsíce po Indii a posílala jsem domů pravidelně e-maily, které si známí přádávali mezi sebou. A pak mi někdo jednou řekl, tak o tom napiš knihu. K tomu jsem se ale nikdy z různých důvodů nedostala. Pár nápadů mám někde hluboko v šuplíku. Kdo mě ale k psaní vrátil byl René Nekuda – spisovatel a pedagog z Literární akademie, jehož kurz tvůrčího psaní jsem navštívila.Více na www.renenekuda.cz/kurzy-tvurciho-psani/¨
Celý tento rozhovor vznikal v nákupním centru v Praze. Měla jsem s sebou své dvě děti, které mi neustále někam utíkaly a něco vyváděly. Obávala jsem se, že to René vzdá po deseti minutách. Ale má můj obdiv, zůstal až do konce. Když jsem psala, tak po dětech koukal on. Toho si cením. Nejenže jsem tak asi minimálně 30x odběhla od stolu, ale také jsem několikrát úplně zapomněla otázku, kterou jsem Renému dala. Měla jsem s sebou foťák, a tak mě nakonec mrzí, že jsem nějakou tu fotku na místě neudělala. Alespoň to xkrát rozlité kafe jsem mohla zdokumentovat. :-)
Co je to vlastně tvůrčí psaní?
Tvůrčí psaní je disciplína, která se zabývá tím, co je před vznikem textu a zároveň zkoumá i dopad knih a příběhů na čtenáře.
Téma, o kterém píšeš nebo chceš psát, jak to přijde?
Někdy nahodile. Někdy to bují nějakou dobu, vyvíjí se to, roste to…
O čem píšeš nyní? Jaké je téma?
Relativita konce nebo konců obecně.
Vaříš?
Ano.
Co nejraději?
Dušenou mrkev s bramborem, miluji to jídlo. :-)
A v restauraci?
Sushi (na Albertově) – je prostě výborné. Vřele doporučuji.
Máš rád děti?
Ano, mám dvě mladší sestry, o které jsem se staral.
Nejoblíbenější země?
Jednoznačně Keňa. :-)
Jak ses tam vlastně dostal?
Jel jsem tam v rámci tištěné reality show, kterou uspořádal časopis Nový prostor v roce 2005.
Projel jsem téměř celý stát, první cesta byla hodně poznávací – safari, vesnice, města, lidi, nové myšlení, kultura…
Druhou návštěvu jsem trávil hlavně ve slumech (v chudinských čtvrtích).
Když se řekne „Keňa“, co se ti vybaví jako první?
Lidi – jejich povaha – mají velká srdce…
Já jsem kdysi byla v Indii, přišlo mi to tam takové celkově zpomalené, žádný shon. Jaké je to v Africe v tomto ohledu?
Taky tak nějak, ale nejpomalejší v tomto ohledu mi přišla Kolumbie. Samé „maňana, maňana“ – což znamená, že mluvčí má na všechno dostatek času a není kam spěchat. Stále se tam něco slaví, prostě žádný stres...
Vím, že jsi byl v USA? Kde přesně?
Byl jsem v Los Angeles.
Jak se ti tam líbilo?
LA je pro mě zástupný symbol Ameriky, protože jinde jsem v USA nebyl.
Jak na tebe působili tamější lidé?
Velmi milí, otevření, výborná péče… Na ulici se s někým potkáte, koho jste nikdy neviděli, dáte se do řeči… Lidé jsou přívětiví.
Jeden Ir mě třeba pozval do své hospůdky, kde točili asi 14 druhů piv. Každé jsem ochutnal, byl to výborný večer…Rád na to vzpomínám.
Byl jsi tam studovat? Kde přesně a co?
Byl jsem pozván na jednu univerzitu, kde se učí tvůrčí psaní. Musím říct, že to byl skvělý zážitek!
Kdo tě tam zaujal nebo oslovil svou osobností?
Jim Blaylock
Co kavárny v LA?
Výborné kafe…, pohodová atmosféra. Kávu dávají do takových těch velkých hrnků – to miluji. :-)
Sednout si na výborné kafíčko v knihkupectví, kde si můžete pročíst knihu, úplně vypnout a zastavit se na chvíli, to mě fakt oslovilo.
Které místo by sis přál navštívit?
Papua-Nová Guinea v Oceánii.
Proč? Co tě tam láká?
Příroda, odlehlost a dobrodružství.
Nejoblíbenější zvíře?Po návštěvě Keni jednoznačně vede žirafa. :-)
Proč zrovna žirafa?
Pro svou eleganci ve volné přírodě…Nejobávanější zvíře?
Žralok – vidět ploutev v moři, tak mám infarkt.
Co Vesmír? Zajímá tě?
Rád se dívám na noční oblohu. Přijde mi fajn uvědomit si, jak jsme malí – taková malá tečka v nekonečném vesmíru.Který z koncertů na tebe nejvíce zapůsobil v poslední době?
The XX, byl jsem na nich v Lucerně, výborný zážitek. (The XX je britská indie popová skupina, která byla založena v roce 2008 v Londýně, www.thexx.info).Divadlo?
Miluji Divadlo v Celetné. Těším se na Hamleta ve Švandově divadle, slyším na to samou chválu. :-)
Filmy, které tě oslovili?
NA DOTEK s Julií Roberst a Natlií Portman
PÝCHA A PŘEDSUDEK
OSCAR WILDE s Judem Law
Oblíbená hudba?
Současní minimalističtí skladatelé jako Philip Glass, Nills Frahms…
A pak určitě jazz…
Oblíbená reklama?
Křestní jména na Coca-cole, to byl fakt dobrý nápad. :-)A v TV?
Nemám TV.Nemáš televizi? Je to vůbec možné?
Jak vidíš, tak je. Když si chci přečíst zprávy, tak jdu na internet.Co letadla a létání?
Už jsem si zvykl. Dříve jsem se chytal při vzletu a přistání neznámých lidí kolem sebe. Uff, už je to lepší. :-)Raději hory nebo moře?
Mám rád hory, ale poslední dobou dávám přednost sluníčku, takže bych nyní volil moře.Tvůj vzor?
Asi Oscar Wilde.Jak zní ta tvá nejoblíbenější první věta z knihy Oscara Wilda? A která je to kniha?
Je to z Obrazu Doriana Graye: „Ateliér byl plný syté vůně růží, a když se mezi stromy v zahradě pohnul lehounký letní vánek, zavanul otevřenými dveřmi těžký pach šeříku nebo jemnější parfém růžově kvetoucího hlohu.“Tvé motto?
Chápat ostatní lidi a snažit se pomáhat a inspirovat ostatní.
